Článek v diecézním časopisu Zdislava o NAŠICH HAMPLOVÝCH

08.02.2017 06:16

V časopise Zdislava vyšel článek od Zuzky Adamové o paní Hamlpové a panu Hamplovi, a tak ho dávám i na naše stránky:

 

Kostelníci na Bezdězu

Manželé Jiří (73) a Zdena (70) Hamplovi jsou spolu 40 let, v obci Bezděz žijí přes třicet let. Paní Zdena se zde narodila a už její maminka paní Anna Matějková se starala o zdejší kostel svatého Jiljí a malá Zdena a její sestry jí pomáhaly. Protože byl kostel v osmdesátých a devadesátých letech třikrát vykraden, obec pořídila zabezpečovací zařízení a požádala pana Hampla, aby opatroval klíče od kostela a dohlížel na otevírání i zavírání, protože Hamplovi bydleli naproti kostelu. To bylo v roce 2000, kdy farnost převzal kněz Jan Nepomuk Jiřiště. Nejdříve pan Jiří kostel vždy jen otevřel a odešel domů. Byl totiž evangelického vyznání, a přestože jeho žena a dcera se mší svatých pravidelně zúčastňovaly, on čekával doma, aby pak kostel opět zamknul. Časem zůstával v kostele déle a déle, protože P. Jiřiště jej přitahoval a rád poslouchal jeho kázání. Nakonec jej otec Jiřiště pokřtil a také tento manželský pár oddal. Při biřmování dostal pan Jiří jméno Jiljí, po světci, kterému je tento starobylý kostel zasvěcen.

Manželé Hamplovi se tedy už sedmnáct let vzorně o kostel starají. V zimě musí ráno odházet sníh, kostel s pomocí farníků uklízejí, chystají vánoční výzdobu, dokupují svíčky, perou plátna, starají se o květiny. Pan Jiří je vyučený elektrikář, takže v kostele zavedl elektřinu k varhanám a pokud je něco v rozvodech potřeba opravit, ví si s tím rady. Dovede spravit i lavice či schody. Bez pana Hampla a jeho humoru, bez jeho nedělního čtení přímluv, si bezdězští neumí neděli už ani představit. Tak věrně, jako pomáhali otci Janovi, pomáhají manželé nyní otci Kamilovi i přesto, že jim zdraví už tolik neslouží. Jak říká paní Zdena, oba si už několikrát vzájemně zachránili život. Pan Jiří má za sebou několik vážných úrazů. Například při práci dostal zásah elektrickým proudem o síle 10 000 voltů. Před dvanácti lety přišel o nohu, a přesto stále pracuje a pomáhá. Několik let má také stimulátor srdce, jak sám říká, budík. O typický humor jej to ale nepřipravilo. Pro každou farní příležitost chystá pan Jiří vyhlášené smažené bramborové lupínky. V létě pan Hampl rád otevře kostel a provází turisty, kteří chtějí tento starobylý chrám vidět. Paní Zdena je jakoby v pozadí, ale je to ona, kdo vezme lopatu a prohází farníkům sněhem cestičku do kostela, a bez její podpory by jistě nevznikly ani ony brambůrky.

Manželé vychovali tři dcery. Nejmladší dcera žije s rodiči a i ona se do dění ve farnosti aktivně zapojuje. Lidé jako manželé Hamplovi jsou solí země. Takoví lidé, kteří se věrně starají o maličkosti a vytrvale, neokázale a nezištně pomáhají tam, kde je jich třeba, takoví lidé jsou oni služebníci věrní.

Zuzana Adamová