EUCHARISTIE

Eucharistie je živým Tělem a Krví Pána Ježíše Krista.

Svátost eucharistie Ježíš ustanovil při poslední večeři, když učedníkům dal příkaz:

„Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lk 22,19-20)

 

Dříve učedníkům i všem lidem kolem řekl:

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ (Jan 6,51)

Ježíš v celé 6. kapitole Janova evangelia mluví o eucharistii:

„Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (Jan 6,53-56) …

 

Svátost eucharistie přijímají věřící na každé mši sv. Svaté přijímání je přijímání živého Krista, který se za nás vydal při poslední večeři, který za nás za všechny zemřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých. Ježíš je zvláštním tajemným (svátostným) způsobem přítomen pod způsobou chleba a vína, které jsou při mši sv. proměněny v Tělo a Krev Pána Ježíše Krista – podle jeho vlastních slov. Doklady o jeho opravdové skutečné přítomnosti (o tomto proměnění) se zázračným způsobem ukazují historií až do dnešních dní.

 

Svátost eucharistie smí přijmout katolický křesťan, který žije podle Božích přikázání, nevyhýbá se Boží milosti (např. tím, že žije s někým „jen na hromádce“ nebo jen v civilním manželství) a je s Bohem smířen ve svátosti smíření (svatá zpověď). Jednu hodinu před sv. přijímáním drží půst (kromě vody a léků).

 

K prvnímu svatému přijímání je třeba se připravit. U dětí se tak děje při náboženství, u dospělých individuální formou s knězem.  

 

Věřící uctívají eucharistii – přítomného Ježíše; a to tak, že v kostele před svatostánkem poklekají. Rovněž poklekají při adoraci – modlitbě před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní. Ta se v naší farnosti koná podle ohlášení některé soboty večer a také vždy první pátek v měsíci na konci mše sv.