Bezděz: kostel sv. Jiljí
Kostel sv. Jiljí pod hradem Bezdězem je nejstarším dodnes stojícím funkčním kostelem na území celého Libereckého kraje. Jeho vznik datuje odborná literatura do poslední čtvrtiny 12. století. Z té doby pochází obdélná loď, zakončená půlkruhovou apsidou. Podstřešní římsa této apsidy je dodnes zdobena románským obloučkovým vlysem s pěknými kamenickými detaily. V blízkosti kostelíka stával v románské době také panský dvorec, z jehož patra vedl můstek ke vchodu na tribunu (v místech dnešní hudební kruchty). Tudy vcházela vrchnost, aby byla přítomna bohoslužbám. Zazděný vchod (ve výši prvního patra) je dosud patrný při severozápadním nároží kostela.
Ve druhé polovině 13. století (1264-1278) byl na vrcholu většího z obou Bezdězů zbudován Přemyslem Otakarem II. královský hrad jako středisko rozsáhlejšího, tehdy kolonizovaného území. Ves, rozkládající se pod ním, byla v této době stejným panovníkem povýšena na město. Dodnes nezastavěná plocha uprostřed obce (mezi kostelem, rybníkem a staveními na úpatí kopce) nám umožňuje učinit si alespoň částečnou představu o rozlehlosti někdejšího náměstí.
Bezdězským plebánům byla svěřena i duchovní správa rozsáhlého obvodu hradního zboží. V souvislosti s postupujícím osídlováním krajiny začaly koncem 13. století vznikat v nově založených obcích také kostely, při nichž byly zřizovány i samostatné farnosti (plebánie). Tak byly od mateřského kostela sv. Jiljí roku 1293 odděleny Kuřívody, Dolní Krupá a Chlum u Dubé, v průběhu 14. století pak například Bezdědice či Okna.
Sláva města pod hradem Bezdězem však netrvala dlouho. Již na počátku 14. století došlo pro nedostatek vody k přenesení městské fundace Přemyslovy do míst, kde se rozkládá dnešní město Bělá. Tam – k tehdy nově zbudovanému kostelu Povýšení sv. Kříže – přesídlil roku 1336 i bezdězský plebán Habart a kostel sv. Jiljí se stal farním pouze pro samotnou obec Bezděz. Této skutečnosti můžeme ovšem vděčit za to, že původní románský kostelík nebyl dále rozšiřován a zůstal ve svém jádru zachován až do dnešních dnů.
Výraznější změny v jeho vzhledu přineslo až 18. století. V letech 1764-69 byl kostelík barokně upraven, vybaven novým zařízením, prolomena větší okna a k jeho západní straně přistavěli hranolovou věž. Z této doby (1765) pochází i budova fary a poblíž stojící socha sv. Jana Nepomuckého (1756). Tehdy byl bezdězský hrad již více než století proměněn v benediktinský klášter, v jehož kapli byla od roku 1666 na oltáři vystavena socha Panny Marie Montserratské. Bezděz byl v té době jedním z nejvýznamnějších a nejvíce navštěvovaných poutních míst v Čechách. Ročně sem přicházelo až kolem 40 000 poutníků. Pro dějiny kostela sv. Jiljí je významné, že právě odtud vyšlo první procesí, směřující k hradní kapli. Na tuto skutečnost upomíná také kopie montserratské sochy, dodnes umístěná na hlavním oltáři. Podél cesty ke hradu byly již v 17. století postaveny kapličky se zastaveními křížové cesty. Poutní místo na hradě bylo zrušeno dekretem císaře Josefa II. roku 1785. Socha Panny Marie Montserratské, která měla být umístěna v bezdězském farním kostele, byla pak – i přes intervence tehdejšího faráře Leopolda Rotha – dne 20. února 1786 převezena do kostela v Doksech. Poutníci však přicházeli na Bezděz i nadále, a to prakticky až do poloviny 20. století.
V dnešní podobě tvoří stavbu bezdězského kostela sv. Jiljí románská obdélná loď, zakončená apsidou a barokní věž. Vnitřní zařízení pochází převážně z doby úprav ve 2. polovině 18. století. Patří k němu hlavní oltář s obrazem patrona kostela a již zmíněnou kopií sochy Panny Marie Montserratské, boční oltář sv. Linharta (patrona zemědělců a ochránce domácích zvířat) a druhý boční oltář Panny Marie Karlovské. Originál maloval slavný barokní malíř Jan Jiří Heintsch pro klášterní kostel augustiniánů kanovníků v Praze na Karlově (až do konce 18. století spravoval tento klášter i zdejší bezdězskou farnost). Obraz je pozoruhodný tím, že znázorňuje Pannu Marii v požehnaném stavu. Proto k němu hojně přicházely také nastávající maminky a není náhodou, že právě v blízkosti karlovského kláštera byla v 19. století postavena velká budova zemské porodnice, která dodnes plní své poslání.
Zařízení kostela doplňují také vzácné varhany se dvěma manuály, pedálem a deseti znějícími rejstříky, které roku 1760 postavil žitavský varhanář Jan Leopold Tamitius. Po více než čtyřech desítkách let se roku 2001 podařilo uvést tento nástroj znovu do chodu a jeho zvuk můžeme slyšet jak při koncertech, tak i při bohoslužbách, které se v bezdězském kostele konají každou lichou neděli v 10,00 a každou středu v 18,00. Historický obvod farnosti tvoří obec Bezděz a dnes zaniklá samota Nová hospoda.
Poutní slavnost v bezdězském kostele se koná vždy v neděli v blízkosti svátku sv. Jiljí (1. září) od 10,00 hodin. Odpoledne ve 14,00 pak na ni navazuje poutní pobožnost u jednotlivých kapliček, lemujících cestu ke hradu, zakončená v tamější kapli.