MANŽELSTVÍ

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 1,27-28)

Bůh žehná lásce dvou lidí. Pokud jejich láska dozraje k rozhodnutí celoživotnímu, přichází, aby Bůh dal svou milost pro společný život. Do svatby se zamilovaní lidé snaží žít v úplné čistotě, aby také potom v plné svobodě a dobrovolnosti mohli přijmout svátost manželství. K tomu potřebují pomoc Boží, pevnou vůli i podporu druhých.

Manželství vyžaduje schopnost lásky člověka obětovat se pro druhého.

„Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“ (Ef 5,25) „Žena ať má před mužem úctu.“ (Ef 5,33b)

Vstup do manželství je důležitým jedinečným životním krokem, proto snoubenci přicházejí k přípravám (poučením) ke svátosti manželství. V naší farnosti se konají individuálně dle možností snoubenců, zhruba 6–8 setkání. Během příprav se dotkneme témat vztahů, biblických základů manželství, bioetiky, podstatných vlastností manželství, přípravy na obřad, nechybí ani manželský slib. Někdy je třeba vyřídit potřebné dispense (výjimky k uzavření manželství), proto je třeba přijít aspoň 3 měsíce před plánovanou svatbou nebo i dříve.

Manželský slib:

Já, ………………, odevzdávám se tobě, …………….,

a přijímám tě za manžela/manželku.

Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,

že tě nikdy neopustím

a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

Zvláště v případě nevěřícího partnera/partnerky je možné užít ještě druhé verze (tu zde neuvádíme).

Svátost manželství mohou přijmout svobodní katolíci. V ostatních případech je třeba zavčasu prokonzultovat s knězem, zda je církevní manželství vůbec možné. Na toto je třeba pamatovat už při seznamování.

Ačkoliv je společný život v manželství o dost těžší, je možné za určitých okolností oddat  také katolíka s nepokřtěným (nebo pokřtěným v jiné než katolické církvi). Přitom nezáleží, zda je katolík muž nebo žena.

Za včasné povšimnutí také stojí, když např. jeden ze snoubenců je sice pokřtěný, ale prakticky žije jako nevěřící.

„Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Žd 13,4)