POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

V listě svatého apoštola Jakuba čteme, jak církev od počátku tuto svátost uskutečňovala:

„Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“ Jak 5,14-15

Pomazání nemocných může přijmout člověk, který je vážně nemocný. Jednak individuálně v okamžiku potřeby, nebo také při společném udílení svátosti v kostele. U starších věřících se nemá se svátostí nemocných zbytečně otálet. Je možné ji přijmout při každém zhoršení těžšího zdravotního stavu.

Přijmout ji může také člověk před vážnou operací, žena před očekávaným těžkým porodem.

V poslední řadě přijímá pomazání nemocných také umírající člověk. Umírající kromě odpuštění hříchů a svátostné posily dostává i zvláštní milosti – plnomocné odpustky (prominutí trestů za hříchy). Je–li to možné, přijímá v rámci pomazání také svaté přijímání – tzv. viatikum (pokrm na cestu).

O pomazání nemocných si žádá každý sám, v případě umírajícího nebo nemohoucího také prostřednictvím jeho blízkých. Svátost nemocných se uděluje v kostele nebo u lůžka nemocného (doma, v nemocnici, LDN…). Věřící se nemusí bát žádat kněze o tuto svátost dokonce i v noci, pokud je stav náhle opravdu vážný.

Vlastní svátost se udílí mazáním posvátného oleje na čele a na rukou. Kněz přitom říká:

„Skrze toto svaté pomazání ať vám Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Amen. Ať vás vysvobodí z hříchů. Ať vás zachrání a posilní. Amen.“