SMÍŘENÍ

Svátost smíření Ježíš předal církvi, když řekl učedníkům:

„Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,22b-23)

Ve svátosti smíření se člověk zpovídá ze svých hříchů. Odpuštění si nemůže člověk dát sám sobě. Člověk se hříchem proviňuje proti Bohu i bližním, byť jej spáchá tajně. Hřích jako takový odpouští Bůh.

Kněz na konci udílí rozhřešení, při němž Bůh odpouští hříchy. Po modlitbě říká: „Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Je vázán zpovědním tajemstvím, nikomu nesmí za žádných okolností říct, z jakých hříchů se kdo vyznával.

Na první svatou zpověď se pokřtěný katolík připravuje v rámci přípravy na první svaté přijímání anebo jinak individuálně s knězem. Na další zpověď již sám – modlitbou, lítostí, touhou se navrátit na dobrou cestu a vlastním zpytováním svědomí. Sám již rozlišuje, který hřích je těžký (závažný) a který lehký. Kdo by vědomě zamlčel nějaký těžký hřích při zpovědi, dopouští se svatokrádeže. Svátost smíření v tom případě není platná, i když by kněz udělil rozhřešení.

Ke svátosti smíření se doporučuje přistupovat pravidelně, tj. jednou za měsíc, zvlášť před prvním pátkem v měsíci. Povinnost křesťana podle církevního práva je přistoupit jedenkrát do roka, aby mohl dál přistupovat také ke svatému přijímání. Tato frekvence je však pro duchovní život značně nedostatečná.

Přečtěte si ke svátosti smíření příběh o marnotratném synovi. Na něm se ukazuje Boží láska, s jakou přijímá každého hříšníka - Lukášovo evangelium 15,11n:

Ježíš řekl: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění.

Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.

A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.

Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.

Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘

Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.

Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.

Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.

On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘

I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.

Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘

On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“

Ke svátosti v naší farnosti je možné přistoupit v Bělé p. B. před nedělní, pondělní a páteční mší sv., v ostatních farnostech přede mší sv. nebo po ní. Je také možné se individuálně domluvit na zpověď i v jiném čase.

Zpovědní zrcadlo je možné STÁHNOUT ZDE.